<< zpět

ÚDOLÍM BÍLÉHO LABE, WEBEROVA CESTA

Cesta slavnostně otevřená před více než sto Iety (1891)patří k nejromantičtějším vycházkám v Krkonoších.Údolí je sevřeno ze severu Malým Šišákem a Stříbrným hřbetem,jihu prudkými srázy Kozích hřbetů .Setkáme se tu s mnoha jevy,které dělají Krkonoše Krkonošemi. Od Dívčích Lávek k vodopádům Bílého Labe vede cesta zpočátku po pravém břehu, kam ústí í všechny přítoky.Překročíme nejprve Červený potok,pak menší potok a o 3/4 km dál, těsně za vodopády Bílého Labe,i Hřímavou bystřinu.

Kdo údolí vytvořil?
Nevelká, ale divoká říčka,která nás cestou provází dokázala údolí vytvořit postupným zahlubováním do žulového podloží -tzv. vodní erozí (všimněte si, jak se údolí hlubokým a úzkým tvarem připomínajícím písmeno V liší od sousedního Labského a Obřího dolu, které vymodelovat ledovec do širokého tvaru písmene U).Výskyt vodopádů a kaskád na Bílém Labi je naopak způsoben protichůdným procesem-při pohybech horninového podloží vznikají tlaky,které podloží v některých místech rozlomí a vysunou vzhůru(mluvíme o tektonických pohybech Údolí formují navíc i zemní "Iaviny" neboli mury- bahnitokamenité proudy o objemu i několika tisíců m3 (tj. vícepodlažního domu!) sjíždějící ze strmých svahů zejména za silných letních lijavců rychlostí několika kilometrů za hodinu do údolí.Skromněji jim v tom napomáhají i skalní sesuvy a sněhové Iaviny. Od vodopádů k boudě U Bílého Labe pokračujeme po pravém břehu a 1/2 km pod boudou U Bílého Labe řeku překročíme na strmější stranu údolí. Bouda leží na rozcestí s Dřevařskou cestou ve výšce téměř 1000 m n m (do těchto výšek sahaly původní převážně bukové porosty).Zde přitéká z bočního Čertova dolu Čertova strouha.

Není les jako les?
V dolní části údolí jsme viděli ještě původní bučiny-buk byl dříve nejčastější dřevinou až do 1000 m n m, kde jej vystřídaly "otužilejší" horské smrčiny.Ani smrk ovšem nedokáže vystoupit až na vrcholky přibližně v 1250 m n m (a na naší dnešní trase místy podstatně níže)jej nahradí keřovitá borovice kosodřevina.Od konce 15.století byly ovšem původní lesy mýceny kvůli potřebě dřeva pro zpracování rud i kvůli získání nových ploch pro zemědělské hospodařeni tzv.budaření.Možná vás překvapí, že v 17. a 18. století byly krkonošské lesy mnohem více zdevastovány než dnes.Dnešní podobu začal les dostávat od 2 poloviny 18.století (r 1754 byl vydán Marií Terezií pro Království české "Císařský královský patent lesů a dříví", usilující o zlepšení stavu lesů.Pěstován byl pak především smrk (často nekrkonošského původu),jehož porosty dnes tvoří 90% krkonošských lesů.Se smrkovými monokulturami se setkáme po většinu naše cesty.Asi jste si sami povšimli, že snadněji podléhají polomům (mělký kořenový systém smrku si lze prohlédnout na našem východišti u Dívčích lávek) a znečištění ovzduší ("kyselým dešťům").A Krkonoše, obklopené českými, polskými i německými zdroji znečištění, tvořícími tzv. černý trojúhelník, jsou takovému poškození zvlášť vystaveny.V člověkem vytvořených monokulturách(tj.porostech tvořených jediným druhem)se také přemnožují některé druhy hmyzu a stávají se pak "škůdci".Správa KRNAPU dnes proto s pomocí nizozemské nadace Face usiluje o obnovu přirozeného složení krkonošských lesů. Od boudy U Bílého Labe ke kraji Bílé Louky.Jakmile vykročíme dál,vstupujeme do druhé zóny národního parku.Pokud jste si z východiště u Dívčích Lávek nevzali sebou návštěvní řád KRNAPU,nezapomeňte, že od této chvíle byste neměli sbírat Iesní plody a vstupovat mimo značené cesty(v zimě mimo tyčové značení),případně že byste měli sestoupit z horského kola.Po 1/2 km překročíme i hranici první nejcennější zony a po dalších pár stech metrech se již dotkneme porostů kosodřeviny a překřížíme několik lavinových drah.

Lavina -zabiják nebo zahradník?
Na Kozích hřbetech se tvoří vlivem větru sněhové převisy,které při klimatických změnách sjížděj v podobě lavin do údolí a běda tomu,co se jim postaví do cesty-ať je to neukázněný turista nebo strom. Lesníkům,stejně jako turistům,tedy Iaviny spíše přidělávají vrásky na čele,zato pro bylinkáře a botaniky byly lavinové dráhy(v údolí Bílého Labe jich napočítáme pět) vždy to nejlepší "loviště".Sníh tu jednak odstranil lesní porost a zajistil tak stovkám bylin dostatek sluníčka,zároveň je zdrojem dostatečné vlhkosti a v zimě zabraňuje promrzání půdy. Přes Bílou louku na Luční boudu,v Iétě nás vede skalnatá stezka vzhůru,v zimě je trasa uzavřena a tyčovaná cesta pokračuje dál při Bílém Labi přes Stříbrnou bystřinu až k Luční boudě.Jsme v prostoru krkonošských "patnáctistovek"vpravo je třetí a druhá nejvyšší hora Čech-Luční,1547 m n m a Studniční, 1554 m n m.Rozsáhlá pláň Bílé louky je zčásti pokryta kosodřevinou,část byla po vzniku budního hospodářství vykácena a vypálena a luční porost tvoří horská tráva smilka tuhá. Luční bouda-od budaření k turistickému ruchu Luční bouda je nejlegendárnější krkonošskou boudou s minimálně dalšími dvěma "nej-".Jde o boudu s nejstarší zaznamenanou historií-kámen s letopočtem 1623 či 1625 označuje pravděpodobně již datum přestavby.V té době se na hřebenech již čile hospodařilo-pásl se dobytek(zprvu převážně hovězí a kozy, teprve později i ovce) a travařilo(sklízelo seno).Luční bouda měla díky poloze na staré obchodní stezce do Slezska i "strategický" význam sloužila jako útočiště obchodníků.Po zničení,ať požáry či sněhem,byla vždy obnovena.Od konce 18.století postupně střídají obchodníky a pašeráky noví návštěvníci hor-turisté.Pro ně byla bouda přestavěna před více než 150 léty v roce 1833.Další úprava v roce 1914 přidala druhé "nej-"-120 pokojů pro turisty z ní učinilo boudu největší.Dnešní podoba je z roku 1940 (byla obnovena po požáru v r 1938).